Zdálo se mi praktické mít i francouzský diplom, který by mi ulehčil hledání práce

 
Katerina VYHNALOVA

Do Francie jsem odjela za svým milým, který v Paříži žije a pracuje. Vzhledem k tomu, že se spolu chystáme žít a ve Francii nejspíš zůstat, zdálo se mi praktické mít i francouzský diplom, který by mi ulehčil hledání práce.

 

Když jsem odjížděla, mluvila jsem už plynně francouzsky. Vystudovala jsem dvojjazyčné gymnázium v Táboře a měla jsem za sebou šest let univerzitních studií překladatelství a tlumočnictví francouzštiny na Univerzitě Karlově v Praze. Úroveň mé francouzštiny se ale samozřejmě díky mému pobytu ve Francii zlepšila.

V roce 2009 jsem absolvovala půlroční stáž Erasmus na pařížském ISITu, měla jsem tedy již za sebou první zkušenost s životem ve Francii a s francouzským univerzitním systémem. Z té doby jsem už v Paříži měla několik přátel a navíc zde byl můj milý, který se mi vždy snažil ve všem pomáhat, takže můj nový pařížský život pro mě neznamenal příliš radikální změnu.

Odjela jsem v září 2010 poté, co jsem byla přijata do prvního ročníku magisterského studia italského jazyka a literatury na Université Paris 3, Sorbonne Nouvelle. Italština byla mým druhým oborem na Karlově univerzitě a domnívala jsem se, že se tímto způsobem budu moci zdokonalit v obou jazycích – italsky budu mluvit na univerzitě a francouzsky v běžném životě. Ve skutečnosti probíhala i univerzitní výuka převážně ve francouzštině, ale přesto svého rozhodnutí nelituji.

Byla jsem překvapena volností, jakou studentům poskytují francouzské univerzity, a to zejména při výběru témat k diplomovým pracím. Zpočátku jsem z toho byla trochu zmatená, ale nakonec jsem byla ráda, že si sama mohu zvolit téma, na kterém mám opravdu chuť pracovat.

Na univerzitě jsem byla zapsána jako řadová studentka a nevyužívala jsem žádného stipendia. Našla jsem si sice několik krátkodobých brigád, ale byly to práce spíše příležitostné, raději jsem se plně soustředila na studium. Mám štěstí, že ve Francii žije můj milý, díky němuž jsem si zde mohla zařídit pohodlný život, jinak by pro mne bylo velmi obtížné pustit se do mého pařížského dobrodružství, protože život ve francouzském hlavním městě je opravdu nákladný. Kdybych v Paříži neměla milého, vybrala bych si určitě nějaké jiné, menší a „lidštější“ město.

Na Francii jsem vždy měla ráda bohatost její kultury a otevřenost jejích obyvatel, kteří jsou, dle mého názoru, často přístupnější než Češi. Dnes už mám ve Francii přátele a pravděpodobně se tam brzy usadím. Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost francouzské prostředí již dobře poznat, nebude to snad pro mě velký kulturní šok. Vše se událo vlastně čirou náhodou, ale jsem za to moc ráda!