Eliška, doktorandka v Angers

• Kde a kdy jste studovala ve Francii?

Já jsem studovala ve městě Angers, v regionu Pays de la Loire. Klidné městečko se spoustou parků, fajn dostupností a kousek od letiště v Nantes. Ve Francii jsem strávila v rámci programu cotutelle 5 měsíců během jednoho kalendářního roku. Celkem jsem absolvovala tři pětiměsíční pobyty. Během této doby jsem se věnovala studiu vlivu vodivého biomateriálu na chování iontových kanálků v cytoplazmatické membráně eukaryotických buněk.

• Proč jste se rozhodla studovat ve Francii?

Byla to docela náhoda. V posledním ročníku magisterského studia jsem odjela do Francie na Erasmus+ a líbilo se mi tam tak moc, že jsem si pobyt ve Francii prodloužila na následující tři roky doktorského studia.

• Setkala jste se s potížemi?

Začátky jsou těžké všude, ale člověk si zvykne a hodně se naučí. Nejtěžší pro mě zpočátku byla administrativa, ale všichni byli ochotní pomoci, takže nakonec všechno dobře dopadlo.

• Mluvil jste před příjezdem do Francie francouzsky? 

Francouzsky jsem nemluvila, ale nakonec to nebyl žádný problém. Na univerzitě se dalo snadno domluvit anglicky, mimo univerzitní půdu už to bylo složitější. Ale když dva chtějí, vždycky se domluví. Platí tady pravidlo: s úsměvem jde všechno lépe. Nakonec jsem se domluvila vždy. Většina univerzit navíc nabízí kurzy francouzštiny pro zahraniční studenty zdarma. Tyto kurzy bych velmi doporučila – člověk tam snadno pozná další studenty v podobné situaci, a to je moc fajn.

• Jak jste financovala vaši mobilitu?

Já čerpala stipendium z Barrande Fellowship programu, který podporuje česko-francouzskou spolupráci a finančně přispívá jak na dlouhodobé výjezdy typu cotutelle double degree, tak na krátkodobé pobyty.

• Co vám studium ve Francii přineslo? Z akademického, profesního a osobního hlediska?

Hrozně moc! Ve všech uvedených aspektech. Člověk se musí naučit pracovat velmi flexibilně na dvou různých pracovištích, s různými lidmi a přístupy, a zároveň to všechno propojit v něco smysluplného. Celkově mi to dalo hodně nadhledu, pokory a trpělivosti. Zároveň se člověk naučí věřit sám sobě a hodně toho o sobě zjistí.

• Jakou radu byste dala budoucím českým studentům ve Francii?

Aby se nebáli zeptat. Já jsem v tom ze začátku hodně plavala, ať už šlo o administrativu, nebo o chod laboratoří. Žádná otázka není špatná – raději se čtyřikrát ujistit. Když se člověk slušně zeptá, vždycky se dočká odpovědi a pomoci.